Je úplně jedno, jestli je po pěti, deseti nebo třiceti letech. Jestli je U Šutru, U Dómu nebo u tebe doma. Jestli je z nevinné základky, akné gymplu nebo toho drahýho MBA, kde byli všichni ale hrozně free.
Potřebuješ ukázat, kam jsi to dotáhl. Z té třetí lavice. Jak na to, ti ukážou následující tři smutní hrdinové.
Pane řediteli, dneska máte ten sraz.
Jakej sraz Maruško?
No z té základky. Pořád nemůžu uvěřit, že to je vážně třicet let, vždyť Vy vypadáte tak skvěle. To ostatní spolužáci na tom budou o dost hůř, že? Hihi.
Prémie už jsou rozdaný Maruško, tak mi ty vlezdoprdelkovský kecy netahejte do kanclu, buďte tak hodná.
Náš hrdina, říkejme mu Ríša, protože má rád, když mu ostatní říkají Ríšo, tak tedy Ríša na ten sraz úplně zapomněl. Nemějme mu to za zlé, Ríša je velmi zaneprázdněný muž s odpovědností a problémy, o jejichž velikosti se nám ani nezdá. Ríša zaparkoval svého medvěda před vilkou, hodil si perličkovou koupel, ve které googlil, kde že se ten tajemný podnik U Šutru vůbec nachází, a přemýšlel kolik jmen spolužáků si vybaví. Ríša to neměl jednoduché, hlavu měl plnou business kontaktů a jejich komplexních vazeb. Z téhle pavučiny se mu nedařilo vytáhnout ta správná jména. Věděl, že přijde Bára. Ach Bára, jak na ní mohl zapomenout. Nasedmkrát přeložená psaníčka plula tím nejdůvěrnějším supply chain z třetí lavice u okna do páté uprostřed.
Ahoj Báro, přijdeš dneska? R.
Ahoj Báro, přijdeš dneska? R.
Bára odemknula svůj foun přejetím, přečetla si tu zprávu a zamkla jej horním tlačítkem. Bára si pomyslela, že mu určitě stál, když jí tu zprávu psal. Ostatně jako většině jiných kluků. Tenhle ten sexual vibe byl jejím prokletím i požehnáním. Spíš ale požehnáním. Jinak by ten gympl asi nikdy nedostudovala. Bylo jí jasný, že by jí Roman bral hned zpátky, ale to už je tak dávno. Dala mu naposledy před deseti rokama na tom maturitním večírku. Byl tak šťastnej. A ona tak vyjetá. Určitě tajně doufá, že se dneska taky vyjede a dá mu jakbysmet. Ale Bára se nikdy z vína nevyjela. Tak snad mají U Dómu i panáky.
Budem pít i panáky?
Rosťa nevěděl, zda zajet se svým košíkem do uličky tvrdého alkoholu. Ani už vlastně nevěděl, jestli je dobře, že to udělal u sebe doma. Jo má velkej a hezkej byt, spolubydlící odjel za rodinkou do Indie a neviděl je asi pět let. Jediný, co věděl je, že dneska musí dostat Beth. Nebo Brittany. Nebo obě. Ty vole. Omluvil se té důchodkyni, že do ní narazil košíkem a už si to mířil k sekci rumů. Cuba Libre. To mají holky rády. Ještě koupit nějakej ananas a je to. Rosťa se trochu uklidnil, podíval se na hodinky a zjistil, že má ještě čas.
Čas neběžel. Ani nekráčel. Šoural se, jak na tom nejhorším business meetingu před měsícem v Istanbulu. Ríša si upravil svůj Manhattan uzel na kravatě, dopil tu parodii na earl grey a té paní, co vypadala, že je zralá na výběr peněz ze svého třetího pilíře a investici do skalky a nějakých těch motyček, odpověděl. Já jsem tady totiž Báro autem. Ríša byl lehce overdressed, ale řídil se podle hesla Dress to impress! Taky Dress for the job you want, not the one you have. A v neposlední řadě Šaty dělaj člověka. A Ríša byl momentálně sakra člověk. Objednal si ještě jedno presíčko, potáhl si manžetové knoflíčky a hbitě sestaveným algoritmem mu vyšlo, že až do sebe těch sedm gramů arabicy protlačené vodou o tlaku 8 až 10 bar vyklopí, ostatní U Šutru už budou na šutr, vrhne se na chvíli na pro bono taxikařinu, hodí si opět perličkovou koupel a pak už se udělá a zakončí tak úspěšný týden. Ríša vstává, odkašle si a navrhuje, že může hodit tři spolužáky domů autem. Na otázku proč jen tři odpovídá s trochu nechápavým výrazem, protože je jeho medvěd kupé, d'uh! Dozadu se posadí Jarda s Jardou, zabahněnými keckama kopou do kožených sedaček a smějí se, že prý je vzadu stejně místa jako ve feldě. Ríša si zapíná pás, drží Bářin kabát, zatímco se ona souká na sedačku spolujezdce. To víš, ty kolena už nejsou co bývaly! omluvně vysvětluje Ríšovi. Ríša Báře zapíná vyhřívání sedačky na maximum, sobě nastavuje mírnou ventilaci. Ríša nemá rád teplý zadky. Doslova i přeneseně. Jak chceš Báro abych jel, mám tady tři systémy nastavení - komfort, sport a nebo na lálose. Bára vyprskne smíchy a trocha těch slin přistane na předním vyhřívaném skle, senzor tuto kapalinu samozřejmě zaznamenal a proto zvyšuje ofukování pravé části předního skla na maximum. Tak na toho lálose, odpovídá Bára. Ríša zapíná režim Performance, poté ale vystupuje z auta, otevírá kufr a vrací se bez saka. zato ale s platem vajíček, které pokládá mezi Jardu a Jardu pod zadní okno, na hlavu si naráží rádiovku a na sedadle stiskne tlačítko 3. Sedadlo řidiče se přibližuje až úplně k volantu, Ríša dovršuje svůj look hipsterskými brýlemi s širokými obroučkami ale bez skel, lepí se na přední okno a dupe na plynový pedál.
úterý, prosince 17, 2013
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat