Dnešní set byl v půlce, ale brněnští studentíci se vůbec nechytali. Naše vlastní věci, teda spíš moje věci, Jirka nepozná notu od akordu, byly na místní vkus asi moc metaforický. No a i ty covery moc známý nebyly. Dali jsme pauzu, já šel na bar a Jirka ven na startku. Jo zapomněl jsem říct, že to byla ta bio hospoda, kde se nekouří. Kopl jsem panáka, popíjel pivo a oči nemohl odtrhnout od té kudrnaté slečny vedle mě na baru. Ne takový slečny do hospody samy nechodí. A taky hned přiběhl. Vysokej svalouš. Najednou promluvil a už jsem z něj takovej respekt neměl. Sepnul ruce a skoro se u toho rozbrečel. "Já jsem ten podtácek fakt ztratil. Hledal jsem ho v tom parku asi hodinu. Prosímtě, dej mi to svoje číslo ještě jednou." Kudrnatá se na něj poprvé podívala a hodila mu záchrannej kruh. "Dám, když mi řekneš jak se jmenuju." To svalouše zaskočilo. Uchechtl jsem se, svalouš si toho všiml, propíchl mě pohledem a já se zakymácel na té barové stoličce. Naštěstí jsem se včas chytil baru a slyšel, jak si svalouš mrumlá: "Lára, Sára, vždyť to bylo nad tím číslem..." a pak vítězoslavně vykřikuje "Klára!". Kudrnatá mu dala facku a mezi zuby procedila: "Laura. Debile." Málem jsem spadl ze stoličky podruhé. Zaklepal jsem kudrnaté na ramínko zakryté kašmírovým svetříkem. "Slyšel jsem dobře, že se jmenujete Laura?" "Jo a ty seš kdo?" Teď nebo nikdy, říkal jsem si. Jirka venku, vedle mě Laura a ten obří jebák mezi očima nemůže být vůbec vidět. "No, my tady dneska hrajem a já jsem o Vás, teda o tobě napsal písničku."
V tom se už vracel Jirka, já vyskočil ze stoličky, poprosil barmana, jestli by mohl trochu ztlumit světla a utíkal za Jirkou. "Je tady, ona je tady ty vole!" "Kdo kurva?" "Laura. Do prdele Laura je tady. Dáš to?" "Ty vole, neříkají mi neteplej Freddy pro nic za nic." "Kdo ti říká neteplej Freddy, ty vole? Kdo by ti v životě řekl neteplej Freddy?!" "Neser. Tak jsem to zkusil. Jdem na to. A mohl by sis taky někdy před koncertem vymáčknout ty jebáky!"
Sáhnul jsem si na svůj roh a sedl za klávesy. Tu písničku jsem samozřejmě nenapsal. Moje jediná šance byla zalhat, doufat, že to nepozná a taky se modlit, že z nějakýho hrozně úchylnýho důvodu jí napadne nesoustředit se na toho fešnýho zpěváka, co právě tak procítěně zpívá o ní, ale na toho jednorožce, co sedí za klávesama a prej to napsal.
You say that they've all left you behind...
Stačil ten první verš, při kterým Jirka tak neteple přivíral očka a zároveň hned jakoby náhodně civěl na Lauru na baru. Jak to sakra ví, že to je zrovna ona, vždyť jsem mu neříkal, která to je.
Your heart broke when the party died...
Oukej, jsem v prdeli. Jirka neteple zatíná pěst a tím i celý biceps, který mu prosvítá přes to roztrhaný tričko. Cítím, jak se mi začíná potit roh a přemýšlím, že se na to všechno vyseru. Mě to sakra napadlo, když jsme se jednou ožrali. Zůstali jsme ležet u Jirky v bytě a neteple si pouštěli písničky, co bysme mohli hrát. Když mi to docvaklo. Jak ji dostanu. Potřebuju jenom vhodnej song s jejím jménem v názvu. Ne moc známej, abych mohl tvrdit, že jsem ho napsal pro ni. Taky to jméno nesmí být moc běžný, aby se cítila výjimečně. Asi to šlo přes nějaký asociace. Alena - Ilona - Csáková - Laura. Laura! Ta písnička byla perfektní. Měl jsem takovou radost, že jsem ještě dlouho té noci vyřvával Uuuh, Laura, you're more than a superstar! To bylo někdy před rokem. Od té doby jsem nikdy nikde žádnou Lauru nepotkal. Byl to geniální plán. Až teď mi ale došlo, že to byl geniální plán, jak dohodit další do zástupu Jirkových úlovků.
You're the train that crashed my heart,
you're the glitter in the dark,
uuuh, Laura, you're more than a superstar...
Nepřítomně jsem ťukal do kláves a sledoval, jak Jirka hraje na Lauru ty smutný očka, jakože on je ten chudák. Ten nepochopenej kluk s překvapivě vynálezavýma moves v posteli, co si prožil tvrdým životem. Zkoušel u toho nějaký gesta, ze slovíček, kterým rozuměl. Na heart si chytl na levý prso, na dark ukázal někam do své duše (možná to bylo taky do rozkroku, ty gesta jsou podobný) a na Laura už zkušeně ukázal na ni. Já jsem smutný očka nemusel předstírat. Dohráli jsme, Jirka šel za Laurou a já na záchod. Sundal jsem si brýle, aby na mě jebák v zrcadle moc razantně nevybafl, opláchl si obličej a svěsil hlavu dolů. Něco mi do té dlažební mozaiky na podlaze nezapadalo. Sehnul jsem se, zvedl tu kartičku, nasadil brýle a rozesmál se. Byl od Starobrna, musel mu vypadnout, když si šel zkontrolovat svaly. Hrdinně jsem se podíval do zrcadla a spustil:
You're the train that crashed my heart,
you're the glitter in the dark,
uuuh, Laura, you're more than a superstar!
Žádné komentáře:
Okomentovat