Stáli na schodech u jednoho z těch mostů v HafenCity. On, ona a ti dva teplouši. Jednoho znali ze školy, druhej byl jeho ruskej přítel. Evgenij. Co studuje na karlovce. A má neskutečně falešnej britskej přízvuk. Otevřel ten druhej šampus a nechtěl myslet na Evgenije. Ani na všechny ty lidi a hlukový emise okolo. Objal ji, otočil láhev a chtěl myslet na ten novej rok, ale to už ho Evgenij přerušil svým vyřváváním.
OU MÁJ GAAAŠ! DISIS SOU BLADY FENTÁSTIK! A KÁÁÁN BILÍV DIS!
Šli podél Labe asi hodinu a ohňostroje neustávaly.
Otevřela oči a byla zmatená. Kdo by nebyl. Seděla v jakýmsi dekadentním bytě někde v St. Pauli, v obyváku střídavě tančilo a líbalo se pět kluků, on seděl na druhým konci místnosti s flaškou a cosi vyťukával do mobilu. Museli odsud vypadnout nebo to špatně dopadne. Přišla za ním a poprosila ho, jestli by nemohli jít domů. Uchechtl se. To byl ten leather cleaner asi docela silnej, řekl jí s úsměvem. Vzal jí do koupelny, opláchl obličej a odrážel otravný teplouše. Počkali, až odešli s brkem na balkón. Boty do ruky a nohy na ramena.
Lehla si za ním na gauč a řekla mu, aby si sáhl. Nereagoval a tak ho chytla za zápěstí a přejížděla jeho prsty po tom hrbolku sem a tam. Co to sakra je, vyhrkl. Úplně na tu její kovovou antikoncepci mezi bicepsem a kůží zapomněl. Podíval se na mobil. 3:59 a 0 předsevzetí. Dala mu pusu na tvář a poděkovala, že jí dostal domů. Usmál se a začal jí vyprávět. O tom, co spolu oba prožili za poslední tři hodiny, ale pamatoval si to jen jeden. Tušil, že jí to bude muset vyprávět další den znovu, ale byl na ty pohádky před spaním zvyklej. Expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa. Někdy je lepší vědět jen osnovu a detaily si namalovat sám podle vkusu. Asi proto hned usnula. Sundal si bambusový papuče, do ucha si strčil sluchátko, obličej mu osvětlil displej, do pusy si nasypal trochu té ledové tříště a přemýšlel, co dál. Tenhle rok bude po třech jasně daných zase plnej výhybek. A mu to s vlakama nikdy moc nešlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat