Jelito - část 3

Sobota ráno. Kuchtím si nějakou snídani. Nesnáším krájení cibule - buď to nakrájím moc tlustě, nebo se říznu. Dneska to mám zase tlustý. Krajím poslední kolečko, když mi nůž vyklouzne. Sleduju jeho trajektorii pohybu až k mé noze. Uff, těsně minul prsteník na noze. V tom mnou projede nesnesitelná bolest od nohy až do hlavy. Aaaaaaaa, do prd..., neminul cíl. Má bílá ponožka začína rychle červenat. Krve jak z prasete. Utíkám v příšerné agonii do koupelny. Sundám ponožku a co nevidím. Můj první článek prsteníku je skoro odseklý a houpe se ne malé části masa. Fuj! Opatrně ho přidělám zpátky a nevím co mám dělat. Doskáču do obyváku na jedné noze, přičemž si pořád úzkostlivě držím svou částečku nohy u té vetší části. Beru mobil a volám 155. "Rychlá" pomoc přijíždí asi za dvacet minut. Starej doktor a mladá sestřička vcházejí do mýho Obřáku. Doktor zpozoruje krvavé stopy na podlaze a mě, jak držím malík a procedí mezi protézou: "To muselo bolet..."