Neskutečně nabytý pátek 23.2.2007 - 2.část

Pak přichází dlouhé období snění. Stále pomačkané, obtloustlé a unavené tělo krásně kontrastuje s čerstvou, nápady překypělou mozkovinou. Promítání nasledných neuskutečnitelných událostí je mou oblíbenou činností. Nebo si jen namlouvám, že rád sním a přemýšlím, jenom proto, abych byl zajímavější a mohl tu psát, že jsem cosi jako snílek. Odpověď znám asi jen já. Klidný to den. Asi bych měl něco napat na blog. Ale co? Další díl Jelita už mám přes týden připravenej v hlavě i na papíře, ale nějak se mi to nezdá. Celej ten dnešek se mi nějak nezdá. Pouštím další film, ale po 10 minutách se přistihnu, že ho vůbec nesleduju. O několik písniček později - na icq přichází Markéta a má nějakej status. (S Markétou občas soutěžíme, kdo bude mít zajímavější status...) Má tam obrázek piva - co to bude? Píše tam - Hanko, Štěpánko a Jančo jdem se ožrat. Ty holky byly na pohovorech na stipendiu. Hrkne ve mně. Mozkovina se začíná zavařovat. Myšlenky se nepřehledně mísí a vytvářejí klubko nesmyslů z kterého vyjíždí jen pochybné kombinace možností, co se stalo. Nebyl jsem ve škole, takže ony se asi nemůžou dočkat vyhlášení výsledků. Píšu z lehkou nadsázkou - "Tak co, už jste to dostali?"(pozn.aut. - možná spojitost s ženským menstruačním cyklem zcela neplánovaná...) Otvírám web Open society fund-u a nestačím se divit. Nervózně se prohrábnu ve vlasech. Štěpánka a Hanka to dostaly! Markéta a Jana jsou náhradnice. Tep tak 21. Ne moje jméno tam nikde není. Prostě tam není. *************************************** - pár nepublikovatelných výrazů zaznělo. Nepoznávám se. To mi na tom tolik záleželo? Howno. Přichází úleva. Myslím na gelovku a přitom píšu Markétě. Překvapuji se s jakým nadhledem, vtipem a dobrou náladou ji odepisuju a gratuluju. Nic nepředstírám, prostě to tak cítím. Přichází mamka a já ji oznamuji pozitivní novinu. Trošku mě zmrazí odpovědí - "Však to zkusíš znovu!" Menší výměna názoru končící mamčiným odchodem z našeho pokoje s naštvaným výrazem. Ufff, tak to bysme měli. Mamka se vrací a oznamuje - ale dneska nikam nepůjdeš, když si nebyl v té škole. Tak to je super. Mamka mi vždycky dokáže rychle změnit náladu. Takže jsem zbytek pátečního večeru strávil s televizí a špatnou náladou. Nebo to večer naštěstí bylo trošku jinak?