Vzhledem k tomu, jak jsem se snažil barvitě popsat první výlet nás vesničanů do velké a inspirující Prahy, to teď vezmu jen ve zkratce. Jaké byly hlavní rozdíly? V prvním kole se mohli přihlásit skoro všichni zájemci, kteří aspoň trošku ovládali ten anglickej jazyk, teď už bylo vybráno asi 58 vyvolených, kteří byli určeni, aby se poprali o desítku štědrých stipendií. Nelítostný boj, který se měl strhnout, byl už cítit na nádraží v Olomouci. Za zdánlivě přátelskými úsměvy slečen z Gymnázia Hejčín byla jasně čitelná jediná výzva - jaktože si nezaspal Ráďo? Jo bály se mě! =o) Nechtěly to ale vůbec dát najevo. Opětoval jsem stejně vlídný úsměv a šel si koupit bagetu. Cesta ícéčkem probíhala v duchu přátelské a vtipné debaty, nad kterou se ale jasně stahovaly mraky nenávisti a rivality. Všichni předstírali výjimečně dobrou náladu a že jim vlastně o nic nejde. Pokecají si tam a pojedou s neúspěchem domů.
Přitom, ale každá snila o následující situaci - poslední školní den před Vánocemi 2007, její třída si s rozpačitou radostí rozdává dárky, v tom se otevřou dveře a vejde ona slečna, která loni na konci února dostala dopis stvrzující její plány na další rok, nesměle vejde do třídy a všichni spolužáci a spolužačky začnou na ni hledět jak na zázrak. Ona zrudne a třídní profesor začne tleskat. Z nemístného a jemného potlesku se po chvíli stane hromadný aplaus a spolužáci ji vynesou na ramenech ze třídy a oslavují její překvapivý, ale zato šťastnější návrat.
Otázkou ale zůstává, které slečně se to nakonec podaří! Po tomto výletu plném nervozity si opravdu tipnout nedokážu. I když ten Ráďa by mohl překvapit...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat