Karlův svět 2

Páteční večer tráví Karel se svým nejlepším přítelem. Pojídá druhou tabulku čokolády Milka - extra kakao. Překonával tím palčivou bolest zad, zvlášť v bederní části, na kterou už si pomalu zvykl a která byla určitě způsobena neustálým posedáváním před jeho nejlepším přítelem. Poslouchal největší hity Michaela Jacksona a plánoval sebeuspokojení. Když v tom, začaly bzučet reprobedny. Co to ***** je?, pomyslel si. To už ale uslyšel trojité zaklepání a hlášku:"Anybody there?" Už dlouho tuto sérii zvuků neslyšel. Jo, byla to příchozí SMS. Neznáme číslo a samotná zpráva vypadala takhle:"Ahoj Kájo, v neděli v šest bych ptřebovala vysvětlit tu fyziku,jak jsme se domlouvali." Kája pochopil, že to bude asi Anička. Projížděl zprávou znovu a znovu, ale nenacházel to slovíčko. To, které ho vždycky tak obměkčilo. No nic, řekl si. Stejně bych v neděli jen seděl a nic nedělal, takhle aspoň trošku poznám Aničku. Chtěl ji odepsat, ale nešlo to. Ne že by měl nějaký psychický blok, prostě příliš dlouho nedobil svou SIMkartu a ta mu propadla. Ušklíbl se. To se mu musí stát zrovna teď. Bere v utajení mamčin mobil a snaží se Aničce zavolat. Ta to ovšem nebere. Zapíná ICQ a pátrá po jejím devítimístném číslu s dvěma pomlčkama. Spolužáci mu ovšem její číslo pod různými výmluvami nechtějí dát. Prej jim to Anička zakázala. Tak to ať jde teda do pr****, pomyslí si zase Kája. I já mám nějakou sebeúctu. Jde si lehnout a s otevřenýma očima sní. Rozrušeně vstává a jde napsat SMS z internetu. Přátelsky se snaží vysvětlit svou situaci a taky naznačit, že ji v neděli látku milerád vysvětlí. Dostává se mu vřelé odpovědi:"No docela trapný výmluvy. Buď tady za pět minut šest, ne pozdějc. Adresu jistě znáš, jako všichni úchylní obdivovatelé z mojí třídy."

Neděle, 17:50 na určené adrese Kája nervózně přešlapuje a neví jesli si má nechat sluneční brýle na očích, ve vlasech či svírat je v dlani. První či druhá možnost se mu zdá příliš vhodná pro sebejistého mladíka, kterým rozhodně není. Bere brýle do pravé zpocené dlaně a sleduje hodinky. Ještě má minutu. Přitláčí s předstihem levým ukazovákem na zvonek. Slyší cinkot klíčů. Vychází postarší babička a zařve na Káju:"Co tu chceš?!!!" Kája uskočí úlekem pár decimetrů vzad. "Je doma Anička?," nenechá se vyvést z míry. "COŽE?!!!," dostává se mu odpovědi okolo 110 decibelů. "JESLI JE ANIČKA DOMA?," zkouší se Karel dostat přes 100 decibelů a pak dodá šepotem:"doprdele!". Otočí se a uvidí krásnou mladou dívku v sukni, která si to vykračuje přímo k němu. "Co tady trapasíš Karle, nevíš kde bydlím nebo co sakra?," poznává Aničku a ulevuje se mu. Snaží se omluvit babičce, ale ta už dávno uložila své namáhané ušní otvory ke spánku.