Pondělní chvilka poezie - Tajemná a věrná záletnice

Kdo si tě váží?
sám sebe se táži,
když nechají tě zjara vadnout
i říkají ti kdy máš padnout.

Kdo k spánku tě ukládá,
kdo peřinu ti poskládá?
když on ti umřel najednou,
hluk růží právě když vadnou.

Sama mezi ohyzdnými světy
jeden křičí: "chybíš mi ty!
pojď za mnou a neohlížej
hlavou na ty co ublížej!"

Další volá: "zapomeň se mnou,
provedu tě realitou temnou,
budu za tebe rád i dýchat,
jen se mnou budeš život míchat."

Sedíš a čekáš dlouze na kafe,
rozmýšlíš, pes za bránou bafe.
Zda skončit to a jít za ex-milým,
či zkusit něco nového - co ten Vilím?

Oddanost se bije s chtíčem,
neshodnou se vůbec v ničem.
(po)Jít a splnit povinnost?
užít si a ztratit všechnu ctnost?

Spatří brouka co táhne dojemně
svou milou broučici v rámě.
Vytratí se hned a otráví jedem,
jen ať už mu maže mrtvou pusu medem.

On je štastný, ona úkol splnila,
už ani moc nelituje, že nezhřešila.
spokojeně obdělávají své nebeské políčko,
letmý pohled, pohlazení, pusa na líčko.

Jenže proč to vůbec udělala,
že na ni ten brouk udělal lala?
Vždyť všichni víme, že broučici zabil sám
a utíkal za nějakou mladší, hezčí třeba Sam.

To asi ale netušila, chudák Vilím...