Dopisy z ghetta - 1B

Zavřel dveře a otočil klíčem doprava. Všechno to z něj spadlo. Sesunul se na zem a nemohl zkrotit svůj široký úsměv. Nohy ho bolely, jakoby obešel celou zeměkouli. Což nebylo daleko od pravdy. Svět scvrknutý na několika desítkách čtverečných kilometrů. Čtvrti místo jednotlivých zemí či celých kontinentů. Centrum jako takový vývar velkých měst západní Evropy a na obou pobřežích v USA. Stačí zalít horkou vodou. Upravení lidé v padnoucích oblecích a kostýmcích, s kelímkem fair-trade kávy v levé ruce a telefonem v pravé. Minimum aut, maximum chodců a cyklistů. Mrakodrapy, vodní kanály s bublinkovými nápisy a vtíravý pocit viny, že mu boty neladí k pásku jako ostatním. V univerzitní čtvrti mu pak boty ladí až moc. Absence extravagance, brýlí s tlustými obroučkami, dvoutýdennho strniště, vlny řídkých světlých vlasů a ultraretro byciklu se tu trestá absencí pohledů. Zub za zub, absence za absenci. Že se dostal po pár stech metrech do třetího světa poznal nejdřív po čichu. Něco mezi smradem odpadků a vůní orientálního koření. Kolemjdoucí přestali být upravení, kožené brašny vystřídaly igelitky Lidl, na vrcholu žebříčku stanuly místo chodců Volkswageny z konce minulého století a bílých tváří tu bylo jako šafránu. Neměl strach, oči a pusu však dokořán měl. Procházel se jednotlivými ulicemi a skákal tak tu na pár minut do Surinamu, tu do Maroka, tu do Thajska. Nejradši měl však ty ulice, které se pnuly jako mosty mezi jednotlivými zeměmi a světadíly. Kde na semaforech stál "surinamský" golf s mladým klukem za volantem a staženými okénky, ze kterých se valilo reggae s takovou intenzitou, že si kolemjdoucí zakrývali uši. Za ním pak vyleštěný černý mercedes s okénky vytaženými, klimatizací zapnutou a se zachovalým důchodcem v obleku, který prstem opatrně poklepával po volantu v rytmu beatů, které se na něj valily z auta před ním. Vracel se do svého nového domova a věděl, že na světe bude vždy víc těch pesimistů, alarmistů a populistů. Možná ne víc, jen budou vždy hlasitější. Nemohl se však zbavit dojmu, jak tak dnes prošel prakticky celý svět, že ta tolerance, multi-kulti, odhození předsudků a trocha odvahy funguje. A pozitivní příklady on momentálně potřeboval. Poslední rok totiž nefungoval vůbec. Asi mu chyběla ta odvaha. Zvedl se ze země, otočil klíčem doleva a šel si lehnout. Nějak se začít musí.