středa, července 02, 2008

Deník ukrajinského kopáče

Rozhodl jsem se vám zprostředkovat pocity, dojmy a strasti života obyčejného dělníka.

Sobota
Dvacet hodin spánku po náročném týdnu se švýcarským nespavým studentem Carlem mi přišlo vhod. Slunce pražilo, ale nedělalo skoro žádný stín, z čehož jsem usoudil, že by mohlo být kolem poledne. Šel jsem ven. Na dvůr. Už předtím jsem věděl, že bude potřeba vykopat pár "děr", teprve teď ovšem mé představy dosáhly konkrétnějších kontur.
Čtyřicet široký, šedesát až osmedát hluboký, jo?
Jo! přikývl jsem. A kolik toho je?
Asi šedesát metrů.

Kopeme tři. Já, můj ukrajinský bratr a nějakej pán. Kdybych mohl přemýšlet, vymyslel bych asi, že to je otec, ale nechtěl jsem se zatěžovat. Vše jsem směřoval jen do té díry.

Je večer, cítím se fyzicky silný a mentálně velm
i slabý. Už máme dvě trasy - A i B. Dělám béčko. Sám. Půjčili jsme si další krompáč. Mám radost.

Konec. Sundávám rukavice a nalézám dva puchýře na palcích o velikosti bonbonu Bon Pari černorybízového. Co s tím? Na jehlu se mi moc klepali ruce a krompáč, můj jediný kamarád, byl až venku.

Neděle
Trasy se spojily. Máme radost. Dnes je na programu těžší úsek a já cítím únavu ze včerejška. Jak je to možné? Prohlížím si tělo a důvod nenacházím.

Au. Borovice. Svinjuška. Sakra sakra. Dozvídám se, že v roce 2004 před vstupem ČR do EU nějací škarohlídové předpovídali, že český občan se stane Eurolopatou celé EU. Usmívám se a jsem spokojená Eurolopata. S nulovým platem. Ovšem v eurech.

Píše mi Carlo. Vzpomněl si šikula. Ještě aby ne, když já mu napsal první. Pravidlo kopání číslo jedna sice velí nepřemýšlet nad nikým a nad ničím, ale stejně vymýšlím co mu mám přivýst. Kromě piva, samozřejmě. K radostnému kopání nám hraje erární směsice Linkin Park, Kryštof a čehosi, co jsem raději ani neposlouchal.

Můj ukrajinský bratr se mi pokusil ukrást můj krompáč. Má zlost neznala mezí. Pronásledoval jsem ho trasou A, B i tou novou spojenou a nakonec jsem se ztratil. Na mém krompáči vítězoslavně ležela Amálka. Hm, když si slečna usmyslí, ani Ukrajinec nic nezmůže.

Už se chýlil večer a já umytý seděl a váhal. Táhlo mě to ven. Slunce tvořilo dlouhatánské stíny a já věděl kudy má vést trasa C. Královská trasa. Kdybych ji začal kopat teď, už mi ji nikdo nevezme. Vyskočil jsem ze židle a hnal se k nástrojům. Ten první zásah země krompáčem vám zůstane v paměti nadosmrti. Stejně jako první nadechnutí nebo první milování.

Pondělí

Jsme v tom už jen dva. Každej má svůj metr, lopatu i krompáč. Každej svýho štěstí strůjcem. Každej spokojenej.

Dělám na Céčku. Nikdo se mi ho neodvážil vzít. Brácha si to kutá na té prodloužené. Pod vzrostlým vousem se mu směji. Kdo chce kam, pomozme mu tam.


PS - Zjistil jsem, že z toho týdne mám jedinou použitelnou fotku

Žádné komentáře: