Strach

Právě se probudil. V ruce svíral propisku, kterou do noci psal ten milostný dopis. Ranní erekce vytvářela zajímavou vlnu na dece. Rád spává nahý s předmětem v ruce a tak to nebyla výjimečná situace. Oči ještě stále neotevřel a cítil velikou svobodu mysli. Nahmatal balíček s papírovými kapesníky pod polštářem, pečlivě jeden kapesník vyndal a vysmrkal se. Nadechl se a zakašlal. Zkusil to podruhé, ale opět jako by něco vykašlal a nos se zaplnil. Nevěnoval tomu pozornost a snažil se vzpomenout na ten erotický sen, co ho naplnil nad ránem. Odhrnul si vlasy z čela a jemnými výstupky na posledních článcích prstů pokračoval po tváři dolů k povyrostlým vousům na bradě a zpátky zavískal do vlasů. Otočil se a zabořil hlavu do polštáře. Zakašlal, vytáhl si další kapesník a otřel pot z tváře. Cítil, že mu po tváři stékají slzy. Hlava znatelně ztěžkla a byla neovladatelná. Sklouzávala ze strany na stranu, bouchala do zdi i do čela postele. Zbytkem těla házel v neurčitých intervalech, jakoby pod nátlakem hudby a velké láhve vodky. Houpavými pohyby se dostal až na kraj postele. Na chvíli se zastavil, jakoby přemýšlel a pak jediným pohybem překonal poslední překážku a spadl na zem. Z půldruhého metru. Otevřel oči, s velikým úsilím vstal a ledabyle si rozcuchal vlasy. Ze stolku sebral svůj telefon a pokoušel se ho zapnout. Ten dopis jí už musel přijít.
Kdy ho psal? Před týdnem? Nebo dnes? Poslal ho?
Otázky se mu linuly hlavou a on upadl opět na zem. Zatnul pěst a bezmocně bušil do dřevěné podlahy. Obě ruce pak na dlouhé vteřiny zasunul do vlasů. Snažil se vzpomenout, co se stalo včera a co se stane dnes. Otevřel po dlouhé době oči a viděl své pramínky vlasy. Zdálo se, že jsou mokré. Musel ven. Stihl ještě uchopit jeden z použitých kapesníku sebrat telefon ze země a vyplivnout sliny. Šel k potoku rychlým krokem a cestu si krátil zapínáním telefonu. Nešlo to a on jí musel zavolat. Nebo někomu. Potřeboval vědět, co se děje. Klekl si k tekoucí průzračné vodě a uviděl svůj odraz. Když zaostřil, spatřil spoustu krve linoucí se z úst, nosu, uší, očí, rozmazané po tváři, vpité do vlasů, tekoucí po hrudi a divoce tepající na břiše. Telefon se konečně zapnul a on vzrušeně vytočil její číslo. Pak se odbelhal zpět do chatky. Telefon ležel v louži krve a vyzváněl:"Tůůůt,...Tůůůt...Tůůůt... Miláčku, kde jseš? Halo? Copak se stalo? Ty se se mnou nebavíš? Já si pro tebe přijedu, jo? Měla jsem o tebe strach. Měla jsem strach, že si myslíš, že tě nemiluju, nebo že jsem na tebe zapomněla. Pojedem spolu domů jo? Řekni něco! Miláčku! Kdepak jsi? Halo?" Ležel v chatce na zemi. Na posteli byla spousta kapesníků potřísněných krví a čistá propiska. Bylo na ní vyryto zlatým písmem - Parker. Z druhé strany pak - vzdycky si ho preci chtel:-*