Do you believe in coincidence?

Věříte v náhodu? Náhodné setkání, náhodná shoda, náhodná událost, co vám změní život. Nebo je vše naplánované dopředu?
Měli jsme dvě kočky Amálky. Nemáme ani jednu. Už.
První byla zlatá. Kouzelně přítulná. Modravé hluboké oči. Mám na kočky alergii dvakrát plus(ze tří možných). Na psy jen jedno plus. Možná proto jsem nikdy ke kočkám tu pravou cestu nenašel. Možná je to tím, že jsou takové individualistky. Možná je to tím, že jsem úplně stejný. Amálka měla necelej rok, když utekla. Nebo neutekla. Vlastně nevím. Prostě zmizela. Kočky se prý toulají, ale po třech měsících už bylo jasné, že se nevrátí. Nějak jsme se s tím smířili. Přece jen pořád jsme měli a máme toulavou Mínu. Do toho štěně Nela, takže všechno šlo rychleji zapomenout.
Druhá byla mourovatá. Ráda mi spala na břiše. Hnědavé pravdivé oči. Stala se symbolem celýho kopání. Kamarádila se s krompáči a lopatami ještě víc než já. Ajda už žárlila, když jsme si pořídili Mínu. Ještě víc, když přišla Nela. Novou Amálku tak trošku ignorovala. Nela ale ne, přece jen je ještě trochu štěně. Hráli si a všem nám vykouzlily na tvářích úsměv. Jen pozorovat Amálku jak šplhá po vistárii a pak visí dolů, skoro padá a přiběhne Nela a jakoby jí chtěla zachránit.
Sprchuji se a slyším bolestný křik. Mamka křičí. Vybíhám ven. Co se stalo? Pak jsem stichnul. Viděl jsem tu krvavou louži. Ne! Nenene! Jak se to stalo? Ne! Tati, Ajda, no, chňapla po Amálce. Motala se jí kolem misky víš? Myslím, že jí rozdrtila hlavu. Ona je tak malá a bezbranná. Ne Ajdo, cos to udělala?!?!
Ajda byla ten nejhodnější pes, kterýho jsem kdy poznal. Vím, že to nechtěla udělat. Jen ten blbej Pavlovův reflex.
Tu krvavou skvrnu jsem smýval já. Rozšířil jsem ji o svoje slzy. Vše šlo do trasy D. Jak zkurveně typické!
Nevěřím, že se to mělo stát.