Alejandro Gonzáles Iňarritu je mexický režisér a má ve zvyku se sejít s celým filmovým štábem před začátkem natáčení a vyhodit desítky poupat červených růží do vzduchu. Proč to říkám? Nebudu vás tlačit prostřednictvím nějakých recenzí do násilného sledování jeho trilogie, ale pokud byste měli zájem, info si najdete, první dva díly filmů pak u mě... Trailery máte na liště.
Zjistil jsem, že nesnáším postarší pány se sexistickými vtipy. Čekám v holickém řeznictví a přede mnou si jakýsi namachrovaný zbohatlík okolo 45 letokruhů kupuje devět kilo domácího kabanosu, z toho tři kila jsou prý pro sousedku. Milý pán řezník vše zváží, namarkuje a oznámí cenu. Pan sexista se ještě zeptá, kolik z té ceny je cena kabanosu pro sousedku, tudíž: Kolik mi dá sousedka? Pan řezník oznamuje: 340! Načež pan sexista hbytě odpovídá: Třistačtyřicetkrát mi sousedka dá? To mám na celej rok. Chochó! Nezasmál jsem se a pan sexista mě nazval junákem. Tak už to někdy chodí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Upřímně Ráďo, buď rád žes ho potkal v řeznictví a nepotkáváš ho denodenně, protože někteří takový sexističtí páni si udělali trenérskou licenci a obohacují tréninky až desítkami vtipů jeden trénink...to dělá kolem 50 vtipů za týden...na některé jedince už je to zkrátka moc...
Veronika
A taky miluju slizké pány, které potkáš úplně kdekoliv, od prodavačů v obchodech a řidičů autobusu, až po zubaře a doktory, kteří začínají každou větu slovy: "Nechci být sexista, ale...bla bla bla.."
Jo....a Iňarritovi ty jeho růže stoprocentně vycházej;)
Štěpánka
Okomentovat