jedna

Cyklistické tretry zaklaply do nášlapných pedálů s jemností vlastní kočkovitým šelmám. Cítil se jako jedna z nich. V noci se mu rozšiřovaly zorničky, zvyšoval tep a ježily se chlupy na vyhublých lýtkách. Ve dne pak spřádal plány, zatímco srkal s misky mléko, na dobu po setmění, skromně, v duši, pro sebe. Nedělal rozmáchlá gesta, o kterých by potom nadšeně vyprávěl přibarvené historky v nočních podnicích. Byl si jistý sebou, svou situací, budoucností a orientací. Alespoň si to myslel.

Jakmile jednou zaklapnete, už si to nemůžete jen tak jednoduše rozmyslet. Nejde vystoupit z vlaku horské dráhy, když přes vás automaticky kleslo to bezpečnostní zábradlí. Zařadit zpátečku a rychle se vrátit? Je nám líto. Připomíná to šokovou terapii psychologických odborníků.

Bál se velkých romantických gest, na které by sám neuměl nalézt odpovědi (i když je pro něj ještě nikdo nevykonal). Proto se rozhodl, že dnes jedno vykoná. A zítra další. Započne tím nějakou novou éru. Vždy cítil velikou touhu zvítězit nad sebou samým, svými pudy a reflexy, a změnit se. Tím nemyslím jen nějaké komerčně využitelné novoroční předsevzetí, ale opravdu a radikálně změnit svou doposud přirozenou povahu, která nebyla moc lidem pochuti. Zřejmě to bylo tím, že ta jeho přirozená povaha nebyla pochuti ani jemu samotnému. Necítil se však jako nějaké emočně nevyrovnané dítko moderní doby odkojené dostupnou pornografií, přebytkem práv, nedostatkem morálních zásad a opovrhováním kultury. Necítil se ani jako dítko. Přesto všechno se pídil s veškerým nasazením po oné změně ze dne na den. Nebyl si jistý z čeho a v co se vlastně proměnit chce. To však nijak nesnižovalo jednotlivá zklamání z předchozích neprovedených či nezdařených pokusů o proměnu.

Teď však situace vypadala nadějně. S tichostí oněch kočkovitých šelem našlapoval na pedály, se kterými byl pevně spojen, a pláště s horským vzorkem se zakusovaly do párcentimetrové vrstvy sněhu, která ležela na ulici. Každá třetí pouliční lampa nesvítila. Dvě jasná světla a pak temný bod. --. Písmeno G z Morseovy abecedy. Go! Při projíždení temného úseku zhaslé pouliční lampy svíral řidítka o něco pevněji a jakmile se opět dostal ze tmy do světelného žáru, už to nebyl jen kluk, co se jede projet v zimní mrazivé noci na kole. Stala se z něj a milovaného kola jedna bytost. Poháněná současně pálivou touhou vycházející z jeho hlavy a také vhodně vytvarovanými železnými převodníky.