Odmaturuj! křičí na nás průvodci středoškolským učivem. Rozkaz splněn. Tíživý kámen ze srdce spadnul a my jsme nyní nepříjemně rychle vyletěli do oblak. Možná i nad ně. Kde nelze spatřit žádný pevný bod. Kde už děti nemají místo.
6 let jsme každý den podstupovali s profesory souboje o naší čest a po nocích pak hájili tu obecnou, spojující, hejčínskou v podnicích, kde prestižní vzdělání nemá větší cenu než malý panák režné. Dle pravdivých omluvenek jsme se stali jednimi z nejvýznamnějších přispěvatelů do systému zdravotní péče, bez fanfár, mediální pozornosti či pochval ze strany třídních profesorů.
Teď tu stojíme vykořenění, někteří šťastně jiní méně. Po euforii přišla apatie. Sedíme na vchodových schodech, venku zatím pulzuje život a my se ocitli na chvíli mimo něj. Odpočívadlo u dálnice.
6 let se střídaly třídní lásky, obdiv k profesorům a módní styly jako se střídají roční období. 6 let během kterých se z ustrašených školáků, kteří vyměnili pohodlí základní školy za tvrdší realitu gymnaziálního kolbiště, aby mohli žít svůj Hejčínský sen, stali tito. Obleky chlapců už vcelku úspěšně vyplňují svaly, nejsou to ty přesné kvádry, které na podzim před pár roky ostýchavě prosili v Národním domě: Smím prosit? Šaty dívek potom již k radosti chlapců ještě úspěšněji vyplňují... vědomosti, krásné charaktery a veliké množství lásky.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Napsané krásné, vyřčené o stupeň kvalitnější.. Moc se ti to povedlo! :)
Ty jsi tak šikovný! smekám :)
Nebyl jsem si úplně jistý před tím hlášením, přece jen se necítím typickým představitelem třídy, který by zverbalizoval její pocity a tím by se k výtvoru jednotlivce mohl s radostí přihlásit kolektiv zbylý. Od posledního zvonění do večírku se toho událo hodně, nejvíc potěšující však byl smích a úsměvy ostatních, kteří možná netušili, co mají čekat. Takže asi díky za důvěru, i když to bylo (nej)spíš proto, že nikdo jiný nechtěl.
tak na tohle uvažování zapomeň...nevěděla jsem, co mě čeká a jen těžko jsem držela slzy...asi taky nejsem typické děvče z naší třídy, ale dojalo mě to...jestli nějak skončit, pak takhle!
Okomentovat