To pnutí ve stehnech zná velmi dobře. Těsně před křečí. Nabádá k využití posledních pár vteřin před agonií, ale jak je využít? Zakleslý v pedálech, když zdolává poslední desítky metrů stoupání. Stojící na čtyřech, když se mu cizí ruka snaží sundat spodní prádlo. Nebo nyní - ležící na mokré dlažbě ve značném vyčerpání. Je neděle a na radnici právě odbíjí osm hodin. Spasmus přijde tak jako tak, snaha zbytečná, naděje také. Je nervózní. Jaktože to ještě nepřišlo? Že by zůstalo jen u náz.. AAA! Hysterický smích s pláčem. Nezůstalo.
Možná neměl z tašky vytahovat připravené bičovské maturitní vysvědčení, áčkovský certifikát z Cambridge a umatlané potvrzení o přijetí na prestižní zahraniční univerzitu a mávat těmi papíry svým souputníkům před obličejem. Chtít vyjít za každou cenu z každého setkání jako vítěz. Být vážný, úspěšný a zformátovaný dle potřeb společnosti. Třeba by pak neuklouzl opilý na dlažbě. Třeba by uklouzl v teple, s někým, kdo by za to stál.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat