Bez názvu

Dech se jí chvěl a prsty na nohou napínaly. Obratel po obratli prostupovala tupá bolest až do hlavy. Takhle přece nikdy nemůže usnout. Její nahé tělo obepínaly pouze volné kalhoty a vytahaná mikina. Byla jí opravdová zima, ale snažila se to překonat.
Myslela na sebe v teplých peřinách s horečkou, jak se potí a chce vystrčit aspoň nohu z pod toho horoucího pekla, na tropické pláže s kokosovými palmami, které nikdy nespatřila, na syčící varnou konvici z odpoledne, na teplo sálající od kamen, na Galileův retroteploměr, jehož baňky jasně ukazují třicet stupňů Celsia. Nepomáhalo to.
Zvedla se ze země a prozkoumala okolí. Nikdo, kdo by ji zahřál. Nikdo, kdo by jí řekl, to co tušila, ale potřebovala slyšet. Napila se ledové vody a cítila její cestu uvnitř svého těla. Proč jen jí tak bolí hlava? Je to tou zimou? Nebo snad náběh na nějakou chorobu?
Klekla před obraz a vroucně sepjala ruce směřujíc k neidentifikovatelné síle u stropu.
Odpusť mi to, Bože, prosím! Já jsem nevinná. Nedotčená. Miluji tě tak, jako žádná jiná. Udělám pro tebe cokoliv. Jen si řekni. Dej mi znamení. Já tě budu následovat. Třeba až na konec světa. Jen mi ho dej Bože! Matka mi zemřela, otce jsem nepoznala, tobě svůj život zasvětila, tak mi prosím pomož. Ještě jsem tě o to nikdy nežádala, ale cítím v kostech, že přišel čas. Hroutí se mi svět Bože. Ještě jsem před tebou o tom nemluvila, ale je to tak. Nejsem bezchybná. Skoro jsem tě zradila a je mi to velmi líto. Jenže jsem si nemohla pomoct. Vlákali mě do toho. Opili mě a já byla bezbranná. Točili se mnou a zpívali u toho tak krásné písně. Třeli mi tváří o tvář mou a dotýkali se mě tam, kde se mě ještě nikdo cizí nedotýkal. Ano Bože. Ale já pořád opakovala, že ne, že nemůžu, že mám tebe. Vždyť já mám jenom tebe! Nevěřili mi. Mysleli si, že jsi pouhopouhý sedlák, či podobná pakáž. A pak to přišlo. Zpěv skončil a on se mi přilepil ústy na mé rty. Já se nemohla odtrhnout. Prošel mnou jakýsi otřes. A já zůstala zkamenělá. Zůstala jsem tam stát, rozjímala jsem. Jenže když jsem potom otevřela oči, oni už tam nebyli. Teda byli, ale byli otočení. Upřeně zírali na ni! Mohlo jí být tak osmnáct a vypadala k světu, to ti mohu říct. Hebkou osušku měla obtočenu kolem těla a bojím se Bože, že pod tím již nic. Vyšla z koupelny a vychutnávala si tu pozornost a já se na to nemohla dívat. Neutekla jsem, jen jsem se skácela ke zdi a přála si, aby si toho někdo všiml. Jenže ono nic.