středa, prosince 26, 2007

Jak to bylo doopravdy s Lord of the flies

To jsem si tak jednou, já Will Golding, seděl a prohlížel své fotky z dětství. Vzpomínal na krásné chvíle strávené s mušlí. Pravda nějaký ten Johnnie a čvambíno padli, ale to už tak bývá. Posléze jsem se probudil a kniha byla hotová. Snažší než se zdá.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Měl by ses za tu knihu pěkně stydět Wille, asi tak, jako se já stydím při svých vzpomínkách na mušli na pánských toaletách kdesi v zemi Vysokých Tater, Zlatého bažanta, medvědů a nově otevřené školy pro roztleskávačky.

Anonymní řekl(a)...

Hele, Wille,
já si vážně mylím, že s tou knížkou to není blbej nápad...! Ráďo...ty na to máš!!! Asi ti to přijde trapný, ale nechceš zkusit aspoň pro začátek=) ňáký soutěže? Třeba knihovna určitě něco pořádá...=D

Anonymní řekl(a)...

Zdravím boba..a také willa...a jen tak podotýkám..že se ti tvé commentové přání snad vyplnilo.-))