Já a moje dveře

Mám jen jedny.
Na začátku vyhrajete celistvý kus dřeva. Více či méně bez chyb. Jak potom bude vypadat je jen na vás! Vy si je musíte vytvarovat, obměkčit, ohoblovat, nalakovat, natřít, usušit, orámovat a pak na ně s pýchou nekonečně koukat. U srdce vás hřeje nad tím pohledem.
Ovšemže jsou tu i takoví škarohlídové, kteří budou neustále na vaše dveře dorážet s prosíkem. V ruce pilku si chtějí jen kousek odnést k sobě. Jenže to nemůžete dopustit! Jednou si uřežou kousek a pak následuje nezadržitelný proces plný zklamání a pasivity. Můžete takové krásné dveře pilovat roky a pak najednou pfffffffff, začnou vám mizet před očima. Nesmíte totiž veřit, že když do dveří vložíte všechno co máte, cítíte a v co doufáte, oni se vám pak bezmezně oddají. Tak to bohužel mnohdy nefunguje.
Kdyby vás snad napdalo, nějak násilně přelepovat dveře za účelem jejich zkrášlení, hned na to zapomeňte. Já to zkusil a kdyby ty mé nebyly tak velkorysé, už bych tu nejspíš ani nebyl.
Važte si svých dveří, jsou to nejlepší, co máte!