Snad takhle nedopadnem

Pusť tam Itsbinu Bobe! Já chci Itsbinu! Děléj a nahlas!
Pavel do sebe obrátil láhev vodky. V ní to zabublalo a Pavel soustavnými hlty ukrajoval z obsahu. Rozhlížel se kolem a pokoušel se zaostřit. Tam byla Irena a tohle musela být Vlasta, no jasně Vlasta.
Vlastóóó, já tě miluju! Slyšíš mě? Já tě miluju! A chci tě milovat, rozumíš mi? Já chci Vlastu milovat. Chápeš to ty vole? Vlasto vole já tě chci pomilovat.
Vlasta se otočila a Pavel si uvědomil, že neotevřel ústa.
It's been a hard day's night and I've been working like a dog...
Jóóó! Itsbina! Pojď tančit Vlasto! Kurva pojď tančit!
Nejdu, seš opilej... a smrdíš.
Ty vole kdo v dnešní společnosti nesmrdí? Smrdět je in! Aji ten Beckham vynalezl parfém, co smrdí, protože ví co je in! Já jsem in Vlasto! Tak poď!
Vlasta rozmýšlela. Vedle ní se Tomáš s Ivou vášnivě líbali, Pepa tvrdě spal opřen o poloprázdný půllitr, Bob seděl u počítače s rukou na Lucčiným podbříšku a Irena šla do sprchy. Stejně jí nic jinýho nezbývalo. Radši půjde dobrovolně.
Pavel ji nemotorně uchopil, v jedné ruce flašku vodky, druhou rukou svírajíc Vlastin zadek se jaksi kolébali. Itsbina skončila a Pavel dostal vztek.
Ještě jednou! JEŠTĚ JEDNOU!
Svíral láhev a chtěl jí praštito stůl. Zavřel oči a rozmáchl se. Když je pak otevřel uviděl Vlastu ležet na zemi. Krvácela z hlavy. Díval se na ni a křičel:
Ještě jednou! Ještě jednou! Ještě jednou!
I can fly but I want his wings...
Néé, já chci Itsbinu, ne Gabriel! Ale proč ne, vždyť I can fly!
Se strojovou přesností otevřel okno, několikrát zazpíval refrén, rozběhl se a vyskočil! Vše skončit!
Bohužel se nacházeli v přízemí.