Minděl a Akuláš

Podtext se vznáší ve vzduchu. Putuju z koncertu na koncert. Vnitřně z toho praskám. Cukroví dělá jen taťka s Tomem.
Lhát se ale nemá. Poslední hodiny na mě doléhají intenzivněji než by měly. A ještě mi taťka snědl mé mikulášské kešu, grrr.
Zdá se vám to rozhárané? Nevyznáte se v tom? Chcete návrat ke klidnějším včerejškům?
Gratuluji, cítíte se jako já.
Takhle nějak si představuji stav těsně před něčím průlomovým. A breakthrough.
Nic takového však bohužel v dohledu není. Snad jen zítřejší výlet do Bernartic, ale považovat to za zřadyvybočující?
Tak Ráďo už nezlob. Trošku se snaž, zapoj něco. Aspoň kousek krásného postu, prosím. Ne!
Pěknou zprávu v jakékoliv podobě, už ze sebe asi nevypáčím, jak smutné. Malou paralelu, zamyšlení, cokoliv.
Ne?
Tak už se opravdu běž zahrabat. A výmluvy, že to zase někdy přijde si nech.