Má zbabělá písmena určená tobě!

Patnáct dní či patnáct minut. Mlhavě stírající se fakta. Po čase zbyde jen těch patnáct znaků. Snažit se můžeš sebevíc, už ti to ale nikdo neodpáře. Jediné, co ti zbývá, je smířit se sám se sebou. Smířit a změnit. Ačkoliv to třeba nikdo jiný nepozná. Neocení. A připomene. Jenže vždy to není tak lehké, jak to vypadá.

Nyk

Utíkal a měl ji před očima. Zavřenýma očima. Jak je jenom úžasná. A jak by mohla být jeho. Už dnes večer. Určitě se napije a bude povolnější. Musí to vyjít! Vždyť tak dlouho čekal. Trpělivě a pasivně. Kdykoliv pomyslel na její oči, ústa, krk, boky,... orosil se mu pupík. Byla dokonalá. Alespoň zdánlivě. Skloubila snad všechny vhodné vlastnosti a chyběla možná jen ta jediná, aby byla také dobrá v posteli, ale vždy když se nad tím zamyslel, hned si řekl, jak o tom vůbec může přemýšlet. Bylo přece jasné, že bude dobrá v posteli! Jako jedna z Bukowskiho hrdinek. Jako Fleischmanova Ilja, jako Oněginova Taťána, jako ona. Vlasy jí voněly po kokosu, ňadra po lískáčích a klín pak po paraořechu. Tak to aspoň tvrdil Ondra. Ale co ten mohl vědět? Blbej fotbalista. Nyk si zakládal na svém antisportovním vzezření a smýšlení. Jeho jediným a nejzábavnějším sportem bylo vzpírání knížek z knihovnických polic, které následně ukládal do svého záměrně upraveného knižního batohu a utíkal nedočkavě vstříc pohovce v pokoji.
BUM! To byl sloup!

Smutná

Polévám ti celé tělo
ledově chladnou svíčkou
Asi by se to nemělo,
jsi mi jen tou hříčkou.

Obrazce se pode mnou
mění zběsile,
jak do tebe tnou
plameny nemilé.

Koukal jsem jen do sebe
ty mi tu trpíš,
pohlédl jsem na tebe,
snad už jenom spíš.

Zabít vztah a cit
můžu jedním slovem.
Trhnout životní nit
i před tvým domem.

P.a. - podávám oficiální stížnost na otřesné podmínky při psaní tohoto postu - odporná nálada, mladý árijec si ze mě udělal služku a zvláštní vztah k mým slečnám, díky kterým mám všechny prsty tam, kde mají být.

P.a.2 - Děkuji z celé srdeční krajiny všem, kteří mě podrželi, podpořili a nasměrovali a rád bych vám to taky někdy oplatil. Majkle, jdi doprava a to, co nejdřív, moc držím palce. Verčo, na trenéra hoď Boba a poznej pány taxikáře. Alčo, ty naušnice od něho jsou zajímavým způsobem odplaty, ale já myslím, že by to vyřešilo i pár vajíček hozených do okna. Verčo, když byl úplně nejblíž, jako úplně nejblíž, tak už se z toho teda určitě nemůže vyvlíknout! Terko, semináře o sobotních ránech jsou řídké, jako ... radši nic:) Omlouvám se tvým prstům na nohách za možné kolonistické pošlapání. Áňo, on na tebe někde čeká, v brantickém houští a touží po tom okamžiku až projdeš kolem a on tě bude moct ohromit! Puso, já myslím, že to zvládnem ještě dalších deset měsíců a když ne, tak si tu díru u samoty vyhrabu a budeš si tam moct za mnou kdykoliv přijet lehnout;)

P.a.3 - Velmi mě překvapilo a cením si oněch čtyřistadevíti kliknutí na mou stránku a sobecky to beru za jakýsi úspěch i když vím, že někdo kliká víc, někdo míň a počítadlo není dokonalé, ale stejně.

P.a.4 - Spouštím opět veřejně přístupnou kydací a malomyslnou stránku mou!

P.a.5 - A poslední věc bych chtěl říct, že není větší radosti, než když si můžete přečíst jakýkoliv ohlas, kritický, nesouhlasný, podlý, opravdu!