Zeptala se mě má malá sestřička. Mile a nenuceně.
Víš, já se za tebou v noci občas přijdu podívat, ať už spíš nebo ne, a příjdeš mi prostě....
To se tak občas stane, říkám jí. Chápu, že každý k tomu stvořený není. Ale přece mě příroda nemůže nutit, abych se pokoušel tím někoho oslnit. Či pomoct si tím k něčemu. Vždyť už mám slávy dost. A být po nocích bez chyby taky není k zahození. Snad se vám taky někdy poštěstí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Jenom ted přemýšlím, jestli jsi v noci opravdu tak dokonalý, nebo jestli tě ta malinká tak moc zbožnuje..A nemůžu přijít na to, co bych si přála víc:)
A neni noc, jediny cas, kdy muzeme zahodit svoji snahu o dokonalost? Zavidim tem, kteri tu snahu ani nepotrebujou,nebo je to tak jednoduchy, ze to vsichni zvladaj? Rekla bych ale, nejaka ta chybicka taky neuskodi,co vy na to?
Okomentovat